prof. Ing. Michael Šebek. DrSc.: Praha může být nejlepší na světě...

Michael Šebek chce, aby Praha měla vizi do budoucna, stala se moderním velkoměstem a nežila jen ze podkladů minulosti. Budoucností se Michael Šebek zabývá po celý život. Na pražském ČVUT založil inovativní program Kybernetika a robotika. Řídí tam výzkumnou Katedru řídicí techniky. Přednášel na prestižních zahraničních univerzitách, vedl řadu výzkumných projektů v rámci EU a NATO, a také smluvní výzkum pro hi-tech firmy. Jeho výsledky jsou citovány a používány po celém světě. Stál u zrodu evropského programu SpaceMaster, jehož studenti studují každý semestr na jiné evropské univerzitě. Založil populární Robosoutež pro střední a základní školy, kterou už prošly tisíce dětí. Šebkovo velké téma totiž je, jak připravit dnešní děti a studenty na neznámou budoucnost, když přítomnost se nám dnes mění před očima. Proto prosazuje nové přístupy ke vzdělání. Do politiky jde pan profesor z jednoduchého důvodu. “STAN byli první strana, která mě oslovila. Mají vizi a program zaměřený na budoucnost. V Česku není zvykem, aby se politici zajímali o horizont delší než je jejich volební období. Jsem rád, že mohu témata, které jsou zásadní z dlouhodobého hlediska, přinést do pražské politiky.”

Praha má nejstarší univerzitu ve střední Evropě a kromě Univerzity Karlovy je i domovem řady dalších vysokých škol. Vy se zabýváte také porovnáváním úrovně našich vysokých škol se světem, jak si v tomto ohledu ty naše stojí?

Přestože jsou obě velké pražské školy zdaleka nejlepší v zemi, v mezinárodních Univerzita Karlova umísťuje na pořadí až kolem 300 a ČVUT až kolem 400. Z toho si můžete udělat obrázek, žádná sláva to není. Naše univerzity se sice postupně zlepšují, ale svět se zlepšuje rychleji, takže úroveň vzdělání oproti vyspělému zbytku světa postupně klesá. To je fakt a je dobré si nenalhávat, že by to bylo jinak. Na vině je špatný vysokoškolský zákon a samozřejmě i školy samy. Ale i Praha by mohla určitě hodně udělat proto, aby se její univerzity měly víc k světu.

Jak?

Přestat se k nim chovat tak macešsky. Jiná města jsou na své univerzity hrdá, využívají je, a pomáhají jim. Pražské politiky ale moc nezajímají, k oboustranné škodě. V jiných městech dávají třeba radnice univerzitám pozemky „za korunu.“ U nás se za Béma magistrát naopak přetahoval s ČVUT o pozemky se studentskými kolejemi na Strahově, aby se tam mohli vrhnout developeři. Pražské univerzity jako celek sice nejsou světová špička, ale v některých oborech ano, takže by si pozornost města zasloužily. Ono nejde jen o peníze, ale i o propagaci, o symbolickou podporu. Třeba v Bostonu se stanice metra jmenují „Harvard“ a “MIT”- po tamní technické univerzitě.

A co by naopak pražské univerzity mohly udělat pro Prahu?

Hrozně moc! Spolupracovat při plánování lepšího budoucího města a při řešení dnešních problémů. Pořádat společné akce viditelné po celém městě, zakládat společné organizace a sdílet prostory. Být pro své město think-tanky, dodavateli talentů a líhní nových myšlenek, producenty znalostí a generátory bohatství. Přivádět do Prahy víc dobře platících návštěvníků pořádáním kongresů a konferencí. Více se otevřít pražské veřejnosti. Například ČVUT odmítlo nápad Prahy 6 pustit farmářské trhy do svého kampusu. To je škoda, protože na Harvardu a jinde je běžné, že kampus je otevřen trhům se zdravým jídlem a zdravým životním stylem. Konkrétně ČVUT může pomáhat proměně Prahy v Chytré město, sdílet data, testovat a rozvíjet v kampusech nové technologie a rozvíjet je menším měřítku, než se rozšíří do města. Otevřít své laboratoře a dílny veřejnosti, propagovat robotiku a kybernetiku, dělat akce pro děti a základní školy, instalovat zajímavé projekty ve veřejném prostoru, aby povzbudily zájem mladých o technické vzdělání. Dá se toho dělat spousta, jen spolu musí vedení univerzit a vedení města více mluvit. A právě to bych rád jako radní v pražském magistrátu prosazoval.

V Praze máme třeba Satelitní středisko Evropské unie. Lze k nám přilákat další vědeckou a technologickou špičku? Všechno jde. V některých oborech to nepotřebujeme, ale v jiných zoufale ano. Je to sice hlavně záležitost škol samotných, ale i město může pomoct. Berlín už vynaložil řádově stovky miliónů Kč, aby přilákal do tamních univerzit vědecké hvězdy - od Nobelistů po mladé super talenty. Prostě jim nabídnul lepší plat a víc peněz na výzkum než jinde na světě. Berlínu se to vyplácí, proto v programu pokračuje.

Ale stovky milionů je hodně peněz…

To ano. Jenže Praha je bohaté město – dokonce tak bohaté, že strukturální podpora výzkumu z EU do Prahy nesmí. A mimochodem právě proto mají zdejší univerzity horší budovy a vybavení než jinde v ČR. A není na čase, abychom i v Praze začali přemýšlet trochu odvážněji? Stačí nám žít z podstaty, z nápadů a práce našich předků? Nemělo by nám vadit, že k nám svět jezdí jen kvůli naší minulosti? Opravdu jsme příliš chudí, provinční a nevzdělaní, že nemůžeme mít vizi být v něčem nejlepší na světě? Jsme si jist, že můžeme a chci tomu napomoci.

Něco jako Prague Valley podle vzoru Sillicon Valley?

Ano, třeba můžeme udělat projekt na obrovský startupový hub, jistě by se vešel na chátrající obří stadion na Strahově. Ostatně, strahovským kolejím se už Sillicon Hill říká. Udělat můžeme v zásadě cokoliv, chytrých lidí je v Praze dost. Ale nejdřív musíme mít tu vizi. Jako ji měl Karel IV., který před sedmi sty lety realizoval tak odvážný projekt, že z něj těžíme ještě dnes.

Faktem je, že třeba z hlediska architektury se v Praze nic moc neděje…

Významných staveb je pomálu. Národní technická knihovna, Tančící dům - a co dál? Alespoň, se snad postaví nová budova Vltavské filharmonie. A nejde jen o architekturu. Třeba výstavy a galerie, za kterými spíš jezdíme do Vídně, protože v Praze je to takové lokální, ne na úrovni skutečné evropské metropole.

Ještě k vaší profesi kybernetika. To je pro širší veřejnost takové tajemné slovo. Wikipedie říká, že kybernetika se zabývá “obecnými principy řízení a přenosu informace ve strojích, živých organismech a společenstvích”. Můžete to vysvětlit srozumitelnou češtinou?

Přesně citujete název slavné knihy zakladatele oboru Norberta Wienera. Kybernetika spojuje informatiku s reálným světem. Studentům občas říkám: Když informatik udělá chybu, spadnou třeba Windows. Když chybu udělá kybernetik, může spadnout letadlo. Kybernetika zkoumá to, co je stejné na složitých systémech nebo organismech z velmi různých oblastí: stejné vlastnosti, chování, rovnice, algoritmy… A hezkým příkladem velmi složitého organismu je velké město, třeba naše Praha. Moderní technické prostředky a kybernetické metody dnes umožňují plynule sbírat velké množství dat. Třeba dat dopravních, o životním prostředí, stav různých sítí, ale také názory a přání obyvatel. A všechna ta data v reálném čase analyzovat a přímo využívat k řízení a rozhodování. Říká se tomu Chytré město, Smart City, a leckde už to pomáhá k lepšímu životu a spokojenosti obyvatel. Jenže Praha je v tom zatím pozadu.

Vaše další téma je reforma vzdělávání…

Od mateřských škol až po univerzity bychom ke vzdělání dnes měli přistupovat jinak a neučit děti podle vzorů z 19. století. Vzdělání nemá být plnění nádoby informacemi. Těch je všude spousta, jsou různé kvality a ještě rychle zastarávají. Problém je informacím porozumět, zhodnotit je a použít. Vzdělání má být všestranným rozvojem dítěte a, jak říkal Plútarchos, má být zapalováním ohně. Biflování je k ničemu, v tomu jsou už dávno stroje lepší než lidé. Dítě má principy světa objevovat samo, za pomoci učitele. Každé dítě je v něčem nadané a učitel mu má pomoct na to přijít. Moji vnuci budou žít ještě v roce 2100. Škola by je na život v tak vzdálené budoucnosti měla připravit, aby byli future-proof! Vlastně je to triviální, ale naše společnost si to neuvědomuje: škola má vychovávat pro budoucnost! Jakmile nám tohle dojde, ztrácí současnost na významu. Moc nezáleží na tom, co jsme „my zažili“, co se zdá „dnes praktické, či jaké profese nám „teď chybí.“ Zítra bude stejně vše jinak, natož za 50 let! V Praze, ve našem státě i na světě.

Jenže jak se připravit na budoucnost, když se vše tak rychle mění?

Ano, o budoucnosti nevíme vůbec nic, ale právě na tom potřebujeme vzdělávání založit! Je to vlastně jednoduché, musíme v dětech rozvíjet to, co se jim bude hodit vždycky: myšlení (kritické, tvůrčí, out-of-the-box) a porozumění světu, šikovnost a tvořivost všeho druhu, samostatnost i schopnost spolupracovat, komunikovat. Hodnoty, psychickou odolnost, ochotu měnit se a umění se sám po celý život vzdělávat. Nevidět ve změnách hrozbu, ale příležitost – a ještě lépe se změnami přicházet a budoucnost tvořit. Na tohle se musí i pražské školy soustředit, a na mnohé další věci, kterým se dnes moc nevěnují. Dnešní děti budou v Praze žít za 50 či 100 let. A město by se na to mělo začít připravovat.

Věříte, že Praha a Česko má šanci se inovovat? Nestane se z nás skanzen a montovna?

Možná se to už děje, ale já jsem optimista. Máme tu tolik talentovaných studentů, naše společnost je stále bohatá na schopné tvůrčí lidi s dobrým vzděláním, rozhledem a zahraničními zkušenostmi. Jenom jim dát víc příležitostí a zapojit je do rozhodováni! Třeba úžasná akce je Maker Fair – festival vynálezců a tvůrců, kde se každý rok na Pražském výstavišti schází tisíce děti a jejich rodičů a tam si osahávají technologické novinky a sami něco tvoří - například 3D tisk, ve kterém je Česko velmi silné. Pro zajímavost, poslední novinkou je digitální hmota – tak trochu i příspěvek naší katedry. Informace už digitalizované jsou a díky tomu informační technologie hýbou světem. Nově pracujeme i na digitalizované hmotě, která se sama umí organizovat. Potřebný materiál si prostě naprogramujete a on se sám sestaví do požadovaného tvaru a vlastností. Už dnes v Česku máme robota, který se pohybuje tak, že mění svůj tvar jako améba.

Co dál byste v Praze ještě chtěl změnit?

Město by prostě víc mělo myslet na budoucnost, vytvářet vize a ty pak realizovat. Nedělat tu politiku jen udržovací a na poslední chvíli. Dívat se hodně dopředu, ve vzdělávání, výzkumu i kultuře, v řízení, dopravě i byznysu. Bez toho skvělá a prospěšná díla nevzniknou. Bez toho se nevyrovnáme světu ani našim předkům, kteří tohle vše věděli a dělali. Bez toho zůstaneme v jejich stínu. Na závěr se snad hodí parafrázovat Daniela Libeskinda: Praha je překrásná pokladnice, do které naši předkové investovali mnoho duševna. Jenže když z pokladnice jenom vybíráte a nic tam nevkládáte, tak ji vyprázdníte